LITERÁRNÍ POJMY 

 

Absurdní drama – nesmyslný nebo protismyslný, dílo postavené na výpovědi o pocitech osamělého jedince, který ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními

Aforismus – uměle vytvořené (především umělci nebo filozofy) stručné a vtipné vyjádření, které má blízko k lidovému přísloví nebo pořekadlu; vyjadřuje moudrý postřeh ze života pomocí významového kontrastu (lyrický žánr) – př.: Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život (K.Čapek)

Akt – dějství, jednání; stavba dramatu, dělí : scény a výstupy

Aktovka – divadelní žánr v rozsahu jednoho dějství (aktu)

Alegorie – (jinotaj), obraz nebo děj v literatuře či výtvarném umění mající kromě doslovného významu ještě význam druhý – přenesený (nepřímé vyjádření toho, na co spisovatel myslel), skutečný obsah bývá utajen

Aliterace – opakování stejných souhlásek nebo jejich skupin na začátku po sobě jdoucích slov nebo veršů (př. potkal potkan potkana)

Almanach – sborník, kalendář, obsahující literární příspěvky různých autorů

Anafora – opakování slova, stejných slov na začátku dvou nebo více po sobě jdoucích veršů nebo po sobě jdoucích vět

Anarchismus – směr vycházející z ničím neomezené svobody jedince, odmítající autoritu státu a společenských organizací

Anekdota – stručné vyprávění humorné příhody (většinou o lidech), které je zakončeno překvapivou pointou (žánr malé epiky)

Antimilitarismus – hnutí, názor odmítající válku, armádu a jejich projevy

Antika – řecký a římský starověk, období řecké a římské kultury

Antiteze – protiklad, původní obraz je popřen a postupně nahrazen novým

Apostrofa – řečnické oslovení, kterým se spisovatel obrací na věci nebo nepřítomné osoby (př. Neruda – Písně kosmické)

Archaismus – zastaralé slovo, slovní spojení, rčení

Asonance – zvuková shoda samohlásek na konci veršů = verš

Asyndeton – vynechání spojek (nejčastěji – a ) ve výčtu a nahrazení čárkou; rychlý sled básnických představ

Austroslavismus – politické hnutí 2.pol.19.stol. v Rakousku – Uhersku hledající záruky existence slovanských

národů v habsburské monarchii při zachování R-U

Autobiografie – vlastní životopis (forma věcné lit.)

Autocenzura – cenzura, jíž sám autor podrobuje své dílo, aby mohlo vůbec vyjít

Autostylizace – úmyslné ztotožnění autora s hrdinou díla

Avantgarda – umělecký proud první třetiny 20.stol. odmítající tvorbu podle dosavadních estetických a myšlenkových kritérií 

Báje – (mýtus), veršované, prozaické vyprávění smyšleného příběhu o nadpřirozených bytostech, které si dávný člověk vytvářel ve své obrazotvornosti a jejichž pomocí se snažil vysvětlit nepochopitelné přírodní jevy; vypravování o vzniku světa, životě bohů, stvoření lidí a zvířat, působení přírodních sil (žánr střední epiky)

Bajka – veršované nebo prozaické vyprávění o zvířatech (také stromech, květinách) podobající se pohádce; připisuje zvířatům lidské vlastnosti, vyslovuje mravní ponaučení, vtipnou nebo satirickou formou ukazuje, co je dobro a zlo (žánr malé epiky)

Balada – lyrickoepická pochmurná báseň s zhuštěným dějem, který rychle směřuje k tragickému konci, hlavním motivem bývá zápas lidí s nadpřirozenými bytostmi, se zhoubnými vášněmi, zápas člověka se společenskými poměry (b.sociální); charakteristický je motiv viny a trestu; b. lidová, b. umělá

Balet – děj libreta je na jevišti vyjádřen tancem za doprovodu hudby bez použití mluveného slova (žánr hudebně-dramatický)

Baroko – umělecký sloh 17. – 18.století vznikající po období dlouhotrvajících válek a společenských zvratů, kdy lidé hledají řešení tragických situací života ve víře, v nadpozemských hodnotách a ideách daných náboženstvím

Beatnici – 50.-60.léta 20.stol., nesouhlas s konzumní společností, odmítali kariéru, hlásali dobrovolnou chudobu, díla vypovídají o pocitech lidí z okraje společnosti, o beznaději, depresi, hledání pomyslné svobody v alkoholu, drogách či v sexuální revoluci

Beletrie – umělecká próza ( neveršovaná epika ); druhy : naučná (odborná, vědecká lit.), rétorická (řečnická), dokumentární (listiny), publicistická (žurnalistika) 

Biografie – životopis, dílo zabývající se životem určité osobnosti na základě rozličných dostupných dokumentů

Blues – báseň ve formě písně vyjadřující melancholickou náladu (žánr lyrický)

Bohatýrský zpěv – epické básně, které opěvovaly činy vynikajících bohatýrů nebo hrdinů těch národů, které vedly boje za svobodu (ruské byliny, junácké písně, dumy, rapsódie, lidové pověsti); (žánr lyricko-epický)

Bovarismus – útěk od skutečnosti k iluzím

Bylina – ruská lidová epická píseň (báseň) odrážející historické události na Rusi v heroické, zveličené podobě

Byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, boj hrdiny proti světu

Cenzura – úřední dohled nad vším, co je určeno k zveřejnění, a to s ohledem na zájmy státu

Cestopis – lit. dílo popisující autorovu cestu do neznámé země (forma lit. věcné)

Civilismus – (civilizační, civilní poezie), tendence v poezii přelomu 19. – 20. st se snahou zobrazovat nové technické vymoženosti a nový způsob života s tím spojený, oslava všedních věcí, lidské práce

Činohra – námětem často vážný problém ze současného života bez tragického rozuzlení – ne mimořádný společenský problém (tím liší od tragédie) – zdůrazňující psychologickou stránku jednání osob; popisuje běžný život a mívá i prvky komiky (novodobý dramatický útvar)

Dadaismus – literární a výtvarné hnutí založené během 1.sv.v. vyznačující se popřením obsahu a formy díla, práce s náhodnými a nesmyslnými spojeními, vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života

Dekadence – myšlenkový a umělecký proud 19. a počátku 20.století, projevoval se motivy negativních jevů společenského života (nálady smutku, skepse, nudy, marnosti, únavou ze života – jeho opovržením, pocity rozkladu a smrti (útěkem od přítomnosti do minulosti, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha), zdůrazňováním individualismu, sexuality

Daktyl – pravidelné opakování přízvučné a 2 nepřízvučných slabik

Děj – (fabule), postupná a uzavřená řada událostí, které spolu souvisí a vytvářejí charakter díla, členění dějové linie : expozice (úvod), kolize (zápletka), vyvrcholení (krize), dějový zvrat (peripetie), rozuzlení (katastrofa)

Dějství – akt, jednání; výstavba dramatu

Demokratizace – zpřístupnění literatury širokým vrstvám lidu

Dialog – rozhovor dvou nebo více osob, častým prostředkem charakteristiky postav a nositelem rozvíjení děje

Divadelní revue – kompozice je uvolněná, jde o proud samostatných výstupů

Drama – divadelní hra ( jednoaktové, dvouaktové, víceaktové; třetí základní druh literatury, základními formami – tragédie, komedie, činohra; osudy, chování osob a prožitky se projevují v jednání a přímé řeči postav přímo na jevišti, kde se vytváří děj hry

Edice – vydavatelská sbírka knih, knižnice, způsob vydání díla

Elegie – (žalozpěv), báseň složená s elegickým distichonem (charakteristická forma pro dvojverší používané v antické elegii a epigramu), smuteční ladění, nejčastěji motiv žalu nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamané lásky, stesk nad uprchlým mládím (žánr lyriky)

Emoce – citové vzrušení

Epanastrofa – obrácení (palilogie), opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty

Epické divadlo (drama) – předvádění děje přerušováno různými komentáři, glosami, výklady, vylučuje oponu – přestavování kulis před diváky, převlékání herců před diváky = bezprostřední kontakt se životem

Epifora – opakování jednoho nebo několika slov na konci dvou po sobě jdoucích veršů nebo vět

Epigram – krátká satirická báseň vyjadřující úsečnou formou výraznou a adresnou myšlenku o nějaké události (situaci) nebo o osobě; obvykle má dvě části – v první se naznačí situace (expozice), v druhé části se situace vtipně rozřeší, tzv. vyhrocenou pointou (překvapivým závěrem), (žánr lyriky)

Epika – jeden ze základních druhů literatury, základem je vypravování děje, v němž se odrážejí osudy, chování, prožitky a vztahy lidí v určitém přírodním a společenském prostředí; epické útvary veršované nebo prozaické s monologickou formou výpovědi; žánry epiky : velké (epos, román), střední (pohádka, pověst, novela, povídky, legenda, bajka), malé (anekdota), lyrickoepické (balada, romance)

Epitaf – krátký veršovaný nápis (řeč) na hrob; (žánr lyriky)

Epiteton – básnický přívlastek; novým, neotřelým spojením slov je podtržena některá výrazná vlastnost předmětu, osoby; dodává se tak spojení emocionální síla (stříbrná noc, Zeus hromovládný)

Epizeuxis – opakování slova v jedné větě těsně po sobě

Epopej – soubor epických písní, který široce zobrazoval nějakou událost; románový cyklus o životě národa v určitém období

Epos – rozsáhlá veršovaná epická skladba s pomalým tokem děje, vypráví se o významné události, vztahující k jednomu místu nebo postavě, zobrazuje ideály rytířského života, oslavně a výpravně, často bez pochopení historických souvislostí nebo odlišnosti historických epoch (národní epos, epos hrdinský, bohatýrský, rytířský, duchovní, idylický); vyprávění i o smyšlených událostech ze života zvířat (epos zvířecí), bohů

Esej – literární útvar pojednávající o odborných, uměleckých a filozofických problémech

Estetický – působící krásně

Etuda – drobný prozaický útvar, zpravidla v cyklu, rozvíjející určité, předem dané téma

Eufemismus – zjemňující vyjádření představ málo příjemných

Eufonie – zvukosled; libozvučnost hlásky či celé skupiny hlásek, které jsou řazeny tak, že je dosaženo zvukového účinku básně

Exil – vyhnanství

Existencialismus – uměl.směr 20.st. ve Francii, vyjadřuje pocity osamělého a odcizeného člověka, svět lidí trpících vnitřními pochybami, v mezních situacích (v ohrožení života) – beznaděj, zoufalství, pocit hnusu, snaha osvobodit se – život chápán jako směřování ke smrti

Expozice – prolog, úvod, uvedení do děje, představení postav

Expresionismus – umělecký směr poč. 20.stol. tvořící protiklad pozitivismu, naturalismu, impresionismu; cílem bylo pojímat realitu nikoliv zvenčí, ale zevnitř; vyjádření obavy o osud člověka, vyjádření duševních pocitů – děsu, hrůzy z násilí

Expresívní – silně citově působící

Fabule – časový a příčinný sled příhod, o nichž se vypravuje

Fejeton – literárně publicistický útvar nevelkého rozsahu, zaměřuje se zpravidla na současné společenské a kulturní dění; psán lehkým, zábavným slohem, nezřídka komentuje formou satiry a ironie nálady a události; je umístěn často na spodní část stránky novin (žánr věcné lit.)

Figura – prostředek básnické řeči (spojování hlásek, vypouštění slov, opakování výrazů), sloužící k dosažení velkého uměleckého účinku; zvukově a významově obohacuje báseň

Fraška – žánr komedie s prostým dějem a jednoznačně vystavěnými postavami, hodnotí lidské nedostatky, neobratnost v jednání, hloupost

Futurismus – umělecký směr první třetiny 20.stol, program postaven ne destrukci dosavadních estetických norem a šablon, na snaze zachytit dynamiku moderní technické civilizace (svět v pohybu)

Ghetto – uzavřené židovské město, čtvrť

Glosa – dodatečné vpisky do textu, překlady slov nebo slovních spojení v latinských textech; krátký komentář k události dne (žánr publicistické prózy – věcná lit.)

Groteska – lit.útvar založený na nesmyslnosti zápletky, na nelogičnosti situací a výstupů a na absurdním (nesmyslném) humoru, (žánr malé epiky)

Hlaholice – písmo, jímž zapisovali Konstantin a Metoděj texty

Horor – film, kniha zpravidla s fantastickým dějem budícím hrůzu

Humanismus – filozoficko-etické stanovisko soustřeďující se na člověka, jeho potřeby a schopnosti, směr ve společnosti od 14. – 16.století

Humor – úsměvné a chápající hodnocení směšné situace nebo objektu, hrdinové v humoru jsou představováni se svými směšnými vlastnostmi

Humoreska – povídka s žertovným obsahem

Hymnus – chvalozpěv, báseň menšího rozsahu, která oslavuje boha, hrdinu, morální vlastnosti, národ, vlast; laděná vznešeně až pateticky; (žánr lyriky)

Hyperbola – nadsázka, zveličení skutečnost, básnický prostředek v poezii (chlap jako hora); mění intenzitu citového zabarvení díla (stokrát ti to opakuji)

Charakteristika – zvláštní druh popisu postav díla, bývá přímá, nepřímá, vnější, vnitřní

Choreograf – autor jevištního pohybu

Idea – myšlenka, smysl díla a jeho poznávací hodnota

Impresionismus – umělecký směr poslední třetiny 19. a poč. 20.stol., vyjádření pocitů, dojmů, nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie), směr preferuje smyslové vjemy (zrakové, sluchové) před intelektuálním přístupem (rozumem)

Interludium – typ středověké meziaktní frašky

Intermezzo – skladba vsunutá mezi jiné rozměrnější, někdy však i samostatná (př. Máj)

Interpretace – výklad smyslu díla, textu, jeho objasňování, vysvětlování, rozbor

Interview – (rozhovor), ve kterém autor klade otázky nějaké zajímavé osobnosti; (žánr public.prózy – věcná lit.)

Ironie – zobrazení skutečnosti nepřímo, užití slov v opačném významu než obvykle, výsměch

Jamb – pravidelné opakování nepřízvučné a přízvučné slabiky

Jazykověda – (lingvistika), věda o jazyce zkoumající jeho stavbu, vývoj

Kacíř – člověk odporující zvláště církevnímu učení

Kaligram – báseň v podobě grafického obrazce (žánr lyriky)

Karikatura – zveličení a znetvoření vlastností a rysů osob

Katastrofa - rozuzlení

Klasicismus – umělecký směr 17. – 18.stol. vydávající za ideál tvorby napodobení klasických (antických) vzorů, vyznačoval se systémem estetických pravidel

Kolize – zauzlení, zápletka

Komedie – původně píseň zpívaná ve veselém průvodu na počest Dionýsa (boha vína ), dnes druh dramatu, s humorem a nadsázkou zobrazuje zápas prostých lidí s nedostatky, které jsou vcelku málo významné a nakonec jsou překonány

Kompozice – uspořádání jednotlivých složek uměleckého díla (výstavba) 

Koncil – církevní sněm

Konflikt – srážka, střet zájmů ústředních postav; hrdina vstupuje do dramatického zápasu s okolím či se sebou samým

Kritický realismus – vyšší stupeň vývoje realismu, vzniká v druhé pol. 19.stol; kritické zobrazení světa

Krize – vrchol dramatického konfliktu

Kronika – prozaický nebo veršovaný druh historického spisu zaznamenávající v časovém sledu dějinné události, (v přeneseném smyslu – používá pro označení románu sledujícího v časovém postupu události v určité rodině, městě, obci…); spojení lit. věcné + umělecké (žánr velké epiky)

Kubismus – umělecké hnutí 20.stol. vedené pokusy převést zobrazované věci do základních geometrických tvarů a ploch (hlavně ve výtvar. umění)

Laicizace – odstraňování vlivu církve a náboženství, pronikání lidových prvků do literatury, autoři již nenáleží k osobám duchovního stavu

Legenda – veršovaný nebo prozaický žánr převážně středověké náboženské epiky vyprávějící o životě, skutcích, zázracích a mučednictví světců, který se četl v kostelech; útvar z části založený na pravdě a z části na smyšlenkách (žánr střední epiky)

Legie – dobrovolný vojenský útvar (* na cizím území, než je původ vojáků)

Lehká doba – nepřízvučné slabiky (značíme u )

Libozvučnost – eufonie

Libreto – text s dějovým námětem, který je skladateli podkladem ke kompozici hudby k baletu, opeře, operetě nebo muzikálu

Líčení – subjektivní stylistický způsob zobrazení postav, prostředí a prožitků, citově zabarvený druh popisu

(umělecký popis)

Lidová píseň – výtvor lidové slovesnosti, báseň spojená s jednoduchou melodií, snadno zapamatovatelná

Lidová slovesnost – slovesná díla vznikající a předávající se ústně, svým účelem se vztahovala ke každodennímu životu

Lidovost – srozumitelnost

Literatura – v širším slova smyslu písemnictví, písemné záznamy, které mají význam pro společnost

Literární kritika – odborná oblast literární publicistiky zaměřená na posuzování, hodnocení a výklad soudobých literárních děl a jevů v literatuře

Lyrika – je základním druhem umělecké literatury, zpravidla veršovaný útvar; je líčením myšlenkových stavů autora (básníka) při prožívání skutečnosti; dělí : osobní(vyjadřuje básníkovy city – milostná (prožitky lásky),

reflexivní (úvahy o smyslu života), rodinná (prožívání v rodinném životě); přírodní (inspirování přírodou), společenská (citové reakce básníka na politickou či společenskou situaci); žánry lyriky : óda, elegie, epigram, epitaf, hymnus, sonet

Medailon – literární útvar zobrazující a charakterizující určitou osobnost

Melodram – (koncertní m.), dramatická báseň, v níž je recitované nebo mluvené slovo doprovázeno hudbou nebo hereckou akcí na jevišti (scénický m.)

Memoáry – (paměti), širší životopisné vzpomínky autora, které zachycují i úseky ze života jiných lidí, jež poznal, a prostředí, ve kterém žil (forma věcné lit.)

Metafora – přenesení slov na základě významové podobnosti (tvrdohlavý člověk = je jako beran, pozdní noc = hluboká noc), druhy: personifikace, alegorie, metonymie, synekdocha, hyperbola, ironie, sarkasmus, eufemismus, oxymóron

Metonymie – záměna slov nebo pojmů na základě vnitřní věcné souvislosti (čtu Jiráska místo Jiráskovy spisy)

Metrum – obecně platné rytmické schéma střídání stejného počtu slabik přízvučných a nepřízvučných

Monodrama – divadlo 1 herce

Monografie – vědecké dílo věnované jedné otázce, osobnosti (osudům jednoho hrdiny – mnohdy od narození až do smrti), historické události, kulturní památce (forma věcné lit.)

Monolog – promluva jedné osoby

Motiv – téma

Motto (motto) – krátký text, který uvádí literární dílo a významově s dílem souvisí; může být od téhož autora nebo jde o citát z díla jiného autora; jako motto se používá i aforismus, přísloví, pořekadlo

Muzikál – divadelní revue; je řetězem scénických obrazů, které jsou volně spojeny hlavní postavou nebo dějovým pásmem, spojeno s  hudbou (i tancem), zpívaný text

Mýtus – báje

Naturalismus – směr 2.pol.19.st.; snaží se o co nejvěrnější vystižení skutečnosti (ba i společensky patologických jevů), v literatuře – postavy psychicky nevyrovnané, bouřlivé, rozpolcené

Neorealismus – tendence po druhé sv.v. v italské literatuře, hrdiny – prostí lidé, jejich životní podmínky, úsilí o dokumentární pohled na skutečnost

Novela – epický prozaický žánr středního rozsahu (delší než povídka) s poutavým příběhem a výrazným zakončením, děj je soustředěn na jednu událost ze života hlavní postavy (ta vyvíjí), je jednoduchý, má rychlý spád a překvapující obrat v závěru (pointu)

Óda – báseň většího rozsahu, která oslavuje boha, hrdinu, morální vlastnosti; (žánr lyriky)

Odpustek – v katolické církvi způsob odpuštění hříchů; listina, která odpuštění hříchů dosvědčuje

Ohlasová poezie – literární žánr vycházející z poetiky lidového umění jako vzoru

Onomatopoie – zvukomalba, básnické využití jazykové stránky slov, napodobení zvuku slovy

Opera – hudební drama vážnějšího rázu, ve kterém text libreta je zpíván a herecky ztvárněn za doprovodu orchestru

Opereta – hudební drama lehčího rázu, v němž se střídá mluvené slovo se zpěvem kratších, melodicky líbivých písní

Osvícenství – hnutí 18.století projevující se racionalismem – názorem o poznatelnosti světa (pravda) a neomezených schopnostech lidského rozumu (svoboda myšlení)

Oxymóron – básnický přívlastek vyjadřující protichůdné vlastnosti (živá mrtvola, květy zla, svítání na západě)

Pantomima – děj libreta je na jevišti vyjádřen hereckou akcí beze slov (zvláště mimikou = výrazem obličeje),často za doprovodu hudby

Panychida – pravoslavné smuteční obřady

Parabola – podobenství; přirovnání je rozšířeno v kratší epický příběh; vedle sebe probíhají 2 epické příběhy z různých oblastí, výsledný význam je poučný

Parodie – žánr imitující a karikující určité literární dílo zvýrazněním některých jeho stylistických rysů

Pásmo – polytematická báseň, delší rozsah, volně řazená témata, která spolu bezprostředně nesouvisí (volný tok básnických představ);(žánr lyriky)

Peripetie – náhlý obrat, vývojová změna děje

Píseň – lyrický žánr, prostota vyjádření, přesný hudební rytmus a rým, pravidelná sloka a časté využití refrénu; zhudebněná báseň; druhy : lidová (písně milostné, vojenské, hrdinské, společenské – autor neznámý), zlidovělá (na autora zapomnělo, píseň velice rozšířená), umělá (autor známý)

Poema – básnická povídka, kratší lyrickoepický žánr; do popředí vystupují subjektivní a reflexívní prvky, mívá tzv. druhý význam, zachycuje událost ze života jednotlivce (výjimečný člověk) – hlavně jeho pocity a duševní stavy

Poetismus – avantgardní směr dvacátých let 20.stol. v českém umění, důraz na hravost, fantazii, citové prožívání, dělník uprostřed zábavy, poznat krásu světa

Polysyndeton – nadbytek spojek (nejčastěji – a, i), (př. Ve jménu života i radosti i krásy)

Postmodernismus – zaměření proti dosavadnímu tzv. modernímu umění, odmítá avantgardní tendence, využívá různorodost poetik, často využívá citací, připomínají starší díla

Poezie všedního dne – označení pro tvorbu básníků seskupených kolem časopisu Květen v 2.pol.50.let 20.stol, byla snaha hledat prostý, skutečný denní život

Personifikace – oživování neživých věcí

Pohádka – (báchorka) prozaický žánr lidové slovesnosti, žánr střední epiky; podává nadpřirozené jevy jako realitu s naivní samozřejmostí, jako by bylo vše skutečné, netýká se konkrétní události, místa, postav; fantastický děj ve smyšleném světě, do jehož chodu zasahují nadpřirozené bytosti, kouzla, oživlé předměty; střet dobra + zla = dobro vítězí; druhy : kouzelné (fantastické), zvířecí, legendární (biblické postavy), novelistické (děj blízký skutečnému životu); umělé (současný hrdina, autor známý)

Pointa – závěrečná myšlenka literárního díla nebo živého proslovu či řeči, která se objevuje jako nečekaný zvrat (vyvrcholení je překvapivé, ale vyplývá z předešlého obsahu díla, proslovu, řeči)

Polemika – spor dvou či více názorů – vyvracející názor jiných a obhajující vlastní; žánr odborné, publicistické i umělecké literatury

Pořekadlo – drobný, někdy rýmovaný lit.útvar, který vyjadřuje jistou životní zkušenost, nemá mravoučný soud; (žánr lyriky)

Pověst – útvar lidové slovesnosti, prozaický žánr sdružující jak fantastické, tak reálné události spojené s určitým místem, osobou; druhy : místní, heraldické (rodové), historické (národní), démonické (o vlkodlacích, bezhlavých rytířích..), bohatýrské; (žánr střední epiky)

Povídka – prozaický útvar nevelkého rozsahu s jednoduchým dějem, rychlým spádem (časově a místně sevřeným) a málo hrdiny, kteří se v průběhu děje zřídka vnitřně proměňují; na konci často pointa; (žánr střední epiky); druhy : humoresky, romaneta, arabesky, črty, skici

Pranostika – lidové pořekadlo vyjadřující pozorování počasí a jeho předpověď, často dlouhodobou, (žánr lyriky)

Preromantismus – soubor různých uměleckých projevů a tendencí, rozvíjel se koncem 18.stol., představitelé nabádali k obnovení blízkého vztahu mezi člověkem a přírodou, důraz na rozum , cit člověka, inspirací byla lidová slovesnost

Proletářská poezie – směr 20.let 20.stol. dotýkající se aktuální sociální problematiky

Prozódie – nauka o rytmičnosti řeči a skládání verše

Předscéna – výstup hraný často před oponou, reaguje na aktuální otázky, které mnohdy nesouvisejí s předváděným dramatickým dílem

Přesah – verš přesahuje do dalšího verše

Příběh – (historka), jednoduché vyprávění zakončené anekdotickou nebo poučnou pointou; být součástí i většího díla, (žánr malé epiky)

Přirovnání – příměr, stylistický prostředek v literatuře, přirovnání dvou jevů, které mají nějaký společný znak (společnou vlastnost)

Přísloví – drobný epický útvar lidové slovesnosti (někdy rýmovaný), jímž lid vyjadřoval (často obrazně) své zkušenosti ze života a zevšeobecňoval je, obsahuje mravní ponaučení (vyjádřené často metaforou); (žánr lyriky)

Rčení – ustálené slovní spojení, které charakterizuje určitou konkrétní situaci (Vzít nohy na ramena = utéci)

Realismus – směr usilující o vytvoření pravdivého obrazu skutečnosti v díle

Recenze – zhodnocení vědeckého nebo uměleckého díla

Referát – informující a hodnotící text o uměleckém nebo vědeckém díle, o kulturní, sportovní..události

Reflexivní poezie – poezie odrážející autorovy prožitky a smyslové vjemy z okolního světa

Reformace – hnutí provázené snahou o nápravu římské církve, období od konce 14.století do 1648 (třicetileté války), kdy se Evropa rozdělila na část protestantskou (reformovanou) a katolickou (protireformační)

Refrén – opakování jednoho nebo několika veršů na konci slok

Renesance – společensko-kulturní hnutí od 14. – 16.století, je spojeno s rozvojem umění, věd a všech stránek lidského individua, opírá se o hodnoty antické kultury

Reportáž – literární útvar (filmový, rozhlasový, televizní) líčící prostředí nebo události na základě přímého pozorování nebo dokumentárního materiálu

Retrospekce – zpětné probíhání děje

Revue – dramatický literární žánr postavený na sledu svébytných výstupů (mluvených, pěveckých, tanečních, hudebních) spojených jednoduchou dějovou linkou; – časopis, který se soustřeďuje na umění, vědu nebo politiku a píše o nich vážně

Román – rozsáhlý prozaický epický útvar, zobrazuje rozsáhlé úseky života, rozmanité vztahy mezi lidmi, jejich psychické prožívaní situací; hlavní dějová linie rozvětvena vedlejšími motivy, řada postav (zachyceny ve svém vývoji), hrdina se proměňuje během děje, druhy románu podle : 1. umělecké formy (realistické, romantické),2. prostředí (městské, vesnické, společenské, sociální), 3. tematické oblasti (historické, fantastické, dobrodružné, životopisné, detektivní, psychologické, milostné), 4. tematického přístupu (satirické,l humoristické, experimentální), 5. formy (deníkové zápisy, dopisy); autor sám zůstává v pozadí děje, nebo aktivně zasahuje do děje; je-li spojeno dějem a postavami více románů, vznikají trilogie, tetralogie, pentalogie

Romance –menší lyrickoepická báseň rozmanitého obsahu, nejčastěji s tematikou milostnou nebo romantickou, vypráví se v ní zajímavý příběh o známé události či osobě; původně španělská lidová veršovaná píseň

Romaneto – prozaický žánr specifický pro českou liter.; základem je důmyslný až fantastický příběh, kde jedna epizoda příběhu je odhalována druhou až k závěrečné pointě; typ novely (žánr střední epiky)

Romantismus – směr počátku 19.stol. odmítající staré formy a tradice, opovrhuje konvencemi, ideálem je svoboda, láska, cit, prožitek fantazie

Rozhlásek – veršovaný komentář k týdenním událostem

Ruralismus – literární hnutí meziválečného období, zájem o tematiku venkova, člověka spjatého s přírodním řádem

Rým – zvuková shoda hlásek či slabik konců posledních slov nebo slovních skupin ve verších; druhy : sdružený (aabb), střídavý (abcabc), obkročný (abba), přerývaný (abcb)

Rytmus – vzniká střídáním těžkých a lehkých dob ( v pravidelném verši); pravidelné opakování zvukových schémat (př. trochej, jamb, daktyl)

Samizdat – samovydání (často opisováním rukopisů na stroji) v několika málo exemplářích

Sarkasmus – umocněná ironie, jízlivost

Satira – vyjadřuje výsměšně kritický postoj autora ke skutečnosti (záporné jevy ve společnosti nebo záporné vlastnosti lidí), autor používá komiky, ironie, sarkasmu nebo karikatury, paroduje společenská či historická fakta, s nimiž nesouhlasí; může být uplatněna ve formě – epigramu, anekdoty, básně, povídky, románu

Slogan – uměle vytvořené reklamní heslo (často módní, dobové), které je mnohokrát opakováno

Sloka – strofa, ucelená část básně oddělená ve formě odstavců; opakuje se v ní stejná řada rýmovaných či nerýmovaných veršů

Sloupek – publicistický útvar podobný obsahem fejetonu, pojmenovaný podle umístění na novinové stránce, zaměřená ke konkrétním událostem dne

Socialistický realismus – tvůrčí princip usilující o zobrazení skutečnosti ve společném vývoji, ovlivněný levicovými a sociálními myšlenkami

Sonet – (znělka), forma užívaná v lyrické poezii; vyznačuje se čtrnácti verši dělícími se na dvě čtyřverší a dvě tříverší; zpravidla téma lásky

Song – forma lyrické poezie, obyčejně občanské (politické), pravidelně ostře vyhrocené proti vládnoucí společnosti a její morálce

Soudnička – malá reportáž líčící projednávání trestného činu před soudem

Staroslověnština – původně nářečí Slovanů v okolí Soluně, jazyk používaný Konstantinem a Metodějem při misijní cestě, první spisovný jazyk na našem území – Velké Moravy

Stopy – nejmenší jednotky, opakující se s pravidelností v řadě veršů jdoucích za sebou

Strofa – sloka

Surrealismus – umělecký směr zrozený ve Francii 20.let 20. stol.; přehlížení běžné logiky a naopak hledání zdroje v niterných duševních pochodech a fantazii

Symbol – značka, znak; jde o umění náznaku, působí na lidskou obrazotvornost

Symbolismus – vychází z užívání symbolů (konkrétní předmět slouží k označení jiného abstraktního pojmu), vyslovení abstraktní nebo skryté představy, hnutí vzniklé ve Francii 80.let 19.stol.

Synekdocha – záměna příbuzných pojmů; část se označí celkem nebo naopak (otcovská střecha místo rodný dům; Švéd udeřil na Brno – místo Švédové…)

Syžet – rozvržení v postavách, prostoru a čase; námět (konkrétně rozpracovaný děj)

Téma – jev, soubor jevů ze života, o nichž pojednává umělecké dílo; tématem – historická, přírodní nebo aktuální společenská událost, lidský cit, vášeň

Těžká doba – přízvučné slabiky (značíme - )

Tendence – promyšlený tvůrčí záměr zaměřený k určitému cíli

Titanismus – hrdý vzdor proti osudu a moci

Tragédie – truchlohra, jednotlivec vede nerovný boj proti nepřátelským silám, které mají podobu osudu, zákonů a zvyků společnosti, ve které hrdina žije, ale v tomto boji hrdina podléhá a hyne

Traktát – středověké učené pojednání náboženského (filozofického) obsahu

Triptych – trojdílné umělecké dílo

Trochej – pravidelné opakování přízvučné a nepřízvučné slabiky

Tropy – souhrnné označení pro obrazná pojmenování (metaforu, metonymii, synekdochu, ironii…), přenesení významu původního pojmenování na pojmenování nové

Utopie – zpravidla prozaický žánr s fantastickou tematikou, odehrávající se v budoucnosti; často kriticky hodnotí současnost

Verš – samostatný rytmický celek řeči, na jehož konci je intonační (zvukově výrazný) předěl, graficky znázorněný tím, že nový verš je na novém řádku

Veselohra – české označení pro novodobou komedii

Vitalismus – reakce na útrapy války, oslavuje radost ze života, přírody, citové a smyslové prožitky

Zbytečný člověk – člověk narozený ve „ špatném čase“, nenachází a nemůže najít smysl života a uplatnění ve společnosti (hlavně v ruské lit.)

Ztracená generace – mladí lidé poznamenaní útrapami front 1.sv.v., nenacházejí v poválečných poměrech osobní uspokojení a společenské uplatnění

Zvukomalba – (onomatopoie), seskupení hlásek tak, aby připomínaly dojem skutečného zvuku

Zvukosled – (eufonie), seskupení hlásek, které vytváří libozvuk nebo nelibozvuk

Žalozpěv – elegie

Žánr – druh umělecké literatury