Základní body k okruhům 1 - 5

ad 1 /    

fonetikazabývá zvukovou stránkou jazyka; základní jednotkou = hláska

hláska základní zvuková jednotka; v psané podobě má grafický symbol = písmo     

písmoje znak /grafém; latinka                                                                                   

typy písma – psané; tiskací (obě varianty podobu malá + velká písmena )                    

abeceda – je ustálení grafických znaků                                                                         

dělení hlásek

samohlásky ( krátké, dlouhé )                            

dvojhlásky ( ou), ( au, eu - cizího původu )

souhlásky zvukově : znělé, neznělé; gramaticky : tvrdé, měkké. obojetné

znělé :   b v d ď z ž g h                                                              

neznělé : p f t ť s š k ch

tvoření hlásek :

samohlásky * kmitáním hlasivek – tóny ( svislý pohyb jazyka : vysoké, středové, nízké; vodorovný pohyb jazyka : přední, střední, zadní )                        

souhlásky * při překážce výdechového proudu - zuby, jazyk ( znělé ; neznělé ); * podle místa tvorby ( retné - obouretné, retozubné; zubopatrové, předopatrové, zadopatrové, hrtanové                                                                           

slabikotvorné : r, l, m                                       

ad 2/                                                          

lexikologie - zabývá slovní zásobou; základní jednotkou = slovo / pojmenování  v komunikaci

slovo - tvořeno slabikami; slova tvoří věty; slova nepřízvučná - příklonky    

zvuková podoba slov dává do hranatých závorek = tzv. transkripce

slabika - nejmenší mluvní jednotka; otevřená - končí na samohlásku : nae; zavřená - končí na souhlásku : vl-na; na 1.slabice přízvuk hlavní; ostatní slabiky přízvuk vedlejší               

slabikotvorné hlásky : r, l, m                                                                                     

příklonky - nepřízvučná slova : tvary slovesa : být; spojky : -li, však…; tvary zájmen : mě, tě, si

věty - větné úseky, pauzy, důraz, intonace/melodie (stoupat, klesat)                               

tvoření slov :

odvozováním - za pomoci předpon a přípon ke kořenu či kmenu slova                          

skládáním - složeniny    vlastní ( o, i, e ) - velkoměsto, zeměpis, Kazimír; nevlastní - spřežky (píší dohromady ) - nahlas, nahoru…                                                       

zkracováním - iniciálové zkratky : VŠ, JÚŠ; zkratková slova - dají skloňovat : Drutěva, Čedok

slovníky - překladové : česko-německý, německo-český slovník; výkladové : jazykové, naučné/encyklopedické, speciální                                                                       

ad 3/                                                                                                                

slovo - základní jednotkou v komunikaci; tvořeno slabikami; slova tvoří věty; nepřízvučná slova - příklonky                       

zvuková podoba slov dává do hranatých závorek = tzv. transkripce

dělení slov :

podřazená; nadřazená; souřadná                                                                         

jednoslovná; víceslovná (odborné názvy; frazeologická spojení : pořekadla, přísloví, pranostiky, rčení ); jednoznačná : 1 význam; mnohoznačná : 1hlavní význam, další jiné významy                              

homonyma : stejně píší, ale různý význam                                                                 

synonyma : různě píší, ale stejný nebo podobný význam                                              

antonyma : slova protikladná, opačná                                                                           

změny slov - podle významu – metafora; metonymie; synekdocha                        

slovníky – překladové; výkladové  ( jazykové; naučné/encyklopedické;speciální)    

ad4/                                                                                   

věta - je základní jednotkou souvislé řeči; je složená ze slov; je to určitá výpověď, která má uspořádanou stavbu                  

výpověď - je jednotka promluvy (v rámci komunikace)                                                

dělení vět                                                                                                    

a/ podle složení : jednoduché –  jednočlenné (jmenné, slovesné, zájmenné, citoslovečné ), dvojčlenné (mají Po + Př) s přísudkem slovesným; s přísudkem jmenným se sponou; s přísudkem jmenným beze spony; souvětí podřadné ( má 1 větu H + 1- více vět V ); souřadné (má nejméně 2 věty H 0 - více vět V)

b/ podle postoje mluvčího : oznamovací; tázací (otázky zjišťovací - odpovíme   ano , ne; otázky doplňovací - doplní celá věta : příklady :( Jdeš do kina?   ……….ano, ne; Kdy jdeš do kina?.. .ve středu ); rozkazovací (pro 2.os.č.j., 1.os.č.mn., 2.os.č.mn.); přací;    !!! Věty zvolací                                                

odchylky :

elipsa (výpustka) - je nevyjádření slova nebo věty, které patří do větného schématu; nebrání to ale komunikaci : Vlak jede v deset (hodin).                                                                          

apoziopeze (nedokončená výpověď ) - Rád bych dodal, že jsem…;Ať už jsi pryč, nebo tě…..

chyby:

anakolut (vyšinutí) - Kdo se přihlásí na zájezd, je třeba, aby zaplatil zálohu. ( správně : Kdo se přihlásí na zájezd, musí zaplatit zálohu.)                                                                                                                            

zeugma (zanedbání dvojí vazby) - Udržuj čistotu uvnitř i před budovou. (správně : Udržuj čistotu uvnitř budovy i před ní.) 

ad 5/                                                                                                              

morfologie - nauka o tvarech slov, zabývá tříděním slov na slovní druhy, jejich tvary a mluvnickými významy             

slovní druhy :

ohebné (dají skloňovat = deklinace) - vyjadřuje se pád, číslo, rod + vzor; (dají časovat = konjugace) - vyjadřuje se osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid + třída a vzor                   

neohebné - (nedají se skloňovat= konjugace)

deklinace - co určuje

pád - vyjadřuje vztahy jména ve větě; pády prosté, předložkové                             

číslo - vyjadřuje číselné vztahy; jednotné (singulár ), množné  (plurál )                                    

rod - přirozený + gramatický - děvče!!!!!; mužský, ženský, střední, životný, neživotný / mužský

vzor - pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce                                                                         

konjugace - co určuje                                                                                        

osoba- 1., 2. , 3.                                                                                               

číslo - jednotné, množné                                                                                                        

čas - přítomný, minulý, budoucí                       

způsob – oznamovací; rozkazovací (pro 2.os.č.j., 1.os.č.mn., 2.os.č.mn.); podmiňovací (přítomný - šli bychom ven; minulý - byli bychom (bývali) šli ven                                    

rod – činný (Hutníci taví rudu v pecích), trpný (Ruda je tavena v pecích.) (děj nedokončený - zpívá, bude zpívat)                                                               

vid – dokonavý (děj dokončený - zazpíval, zazpívá); nedokonavý

třída + vzor – e (nese, bere, maže, peče, umře); ne (tiskne, mine, začne); je (kryje, kupuje); í (prosí, trpí, sází), á (dělá)