Základní body k okruhům 6 - 10
ad 6/
podstatná jména – názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
mluvnické kategorie – rod, číslo, pád, vzor
dělení – konkrétní + abstraktní; obecná + vlastní;
!!! Pozor :
hromadná – tvary čísla jednotného, ale vyjadřují více věcí téhož druhu : dříví, žactvo
pomnožná – tvary čísla množného, ale vyjadřují jednu věc : kamna, housle
látková – tvary čísla jednotného, ale vyjadřují část nebo celek : voda, mouka, ropa
duálové číslo : oči, uši, prsa, ramena, kolena; nohy, ruce
1.p. oči uši prsa ruce nohy
2.p. očí uší prsou rukou nohou/noh
3.p. očím uším prsům rukám nohám
4.p. oči uši prsa ruce nohy
6.p. očích uších prsou rukách/rukou nohách/nohou
7.p. očima ušima prsy rukama nohama
!!! ALE : pro neživotnost : stůl se třemi nohami, za nohami stolu
!!! ALE : Dítě tleskalo ručičkama, kopalo nožičkama
ad 7/
přídavná jména – vyjadřují vlastnosti podstatných jmen
mluvnické kategorie - (co určujeme - podle podstatného jména, které rozvíjejí): rod, číslo, pád, vzor
druhy : tvrdá (mladý); měkká (jarní); přivlastňovací (matčin, otcův)
pravopis koncovek přivlastňovacích jmen :
Tam bojovali Žižkovi vojáci. (1.pád rod mužský životný)
Viděl jsem Žižkovy bojovníky. (4.pád rod mužský životný)
Karlovy sešity ležely na stole.(rod mužský neživotný)
Tam bojovala Žižkova vojska.(rod střední)
Karlovy sestry dělaly věnce.(rod ženský)
jmenné tvary u některých přídavných jmen : nemocný – nemocen; zvědavý – zvědav; churavý – churav
stupňování : vyšší stupeň vlastnosti (zákl.stupeň; 2.stupeň. 3.stupeň)
pravidelné : (červený, červenější, nejčervenější); nepravidelné : (dobrý, lepší, nejlepší); (malý, menší, nejmenší)
!!! odvozují od nich : příslovce :
vysoký vysoko vysoce
daleký daleko
zelený zeleně
ad 8/
zájmena – zastupují jména
mluvnické kategorie – podle podstatných jmen, která rozvíjí
druhy : osobní (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona + se, si); přivlastňovací (můj, tvůj, náš, váš, jeho, její, jejich); ukazovací (ten , ta, to, onen, takový, týž, tentýž, sám); tázací (kdo, co, jaký, který, čí); vztažná – (kdo, co, jaký, který, čí, jenž); neurčitá (někdo, něco, nějaký…); záporná – (nikdo, nic, ničí….)
pozor!!!
já (beze mě, mne; ke mně, mi; pro mě, mne; o mně); my x mi
sám !!!! 1.pád se zvratným zájmenem se užije : Taž se sám sebe.
jiné pády Taž se sebe samého.
s sebou Vezmu tě s sebou.
sebou Házel sebou.
ad 9/
číslovky – vyjadřují počet, množství, pořadí
mluvnické kategorie – podle podstatného jména, které rozvíjejí
dělení : určité (základní, řadové, druhové, násobné); neurčité (základní, řadové, druhové, násobné)
složené číslovky – píší zvlášť :
62 šedesát dva
255 dvě stě padesát pět
2359 dva tisíce tři sta padesát devět
3268 tři tisíce dvě stě šedesát osm
Skloňování :
1.p dva dvě tři čtyři
2.p. dvou dvou tří / třech čtyř/čtyřech
3.p. dvěma dvěma třem čtyřem
4.p. dva dvě tři čtyři
6.p. dvou dvou třech čtyřech
7.p. dvěma dvěma třemi čtyřmi
sto podle město
tisíc podle stroj
milion podle hrad
miliarda podle žena
ad 10/
slovesa – vyjadřují děj, činnost, změnu stavu
mluvnické kategorie – osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, třída, vzor
přechodníky – slovesné tvary, málo používají již
přítomný : * od 3.os.č.mn. od kmene přítomného, končí-li na - ou,
pak koncovky : a ( nesa ) rod mužský, ouc ( nesouc ) rod ženský + střední; ouce ( nesouce ) množné číslo
* od 3.os.č.mn. od kmene přítomného, končí-li na - í,
pak koncovky : e/ě ( kresle rod mužský; íc ( kreslíc ) rod ženský + střední; íce ( kreslíce ) množné číslo
minulý : * od 3.os.č.j.od kmene minulého – před „l“ je souhláska,
pak koncovky : není k. ( nes ) rod mužský; ši ( nesši ) rod ženský + střední; še ( nesše ) množné číslo
* od 3.os.č.j.od kmene minulého – před „l“ je samohláska,
pak koncovky : v ( prosiv ) rod mužský; vši ( prosivši ) rod ženský + střední; vše ( prosivše ) množné číslo
