Základní body k okruhům 11 - 15

ad 11/                                                                                                                             

příslovce – vyjadřují bližší okolnosti děje

druhy : místa, času, způsobu, příčiny : tvoří se od přídavných jmen                                                                                             

stupňování : pravidelné ( zdravě, zdravěji, nejzdravěji; měkce, měkčeji, nejměkčeji )  

                  nepravidelné ( dobře, lépe, nejlépe )                     

příslovečné spřežky – píší dohromady = spojení předložky a jména ( nahlas, doleva, nahoru )

ad 12/                                                                                                                             

neohebné slovní druhy – nedají se skloňovat ani časovat                                                 

příslovce – vyjadřují bližší okolnosti děje ( viz ad 11/ )                                              

předložky – vyjadřují okolnosti a vztahy větných členů vyjádřených podstatnými jmény zájmenem k jiným členům;

vlastní ( v, z, nad, přes….); nevlastní ( kolem, skrz, kvůi, kromě…)                                                    

spojky spojují slova, věty;

podřadicí (než, aby, když...)

souřadicí ( a, i, ani, nebo ...) 

částice – uvozují samostatné věty, naznačují jejich druh, vyjadřují : přání, hodnocení, míru jistoty, zdůraznění, popírání nebo přitakání; nejsou větnými členy ( ať, asi, kéž, zvláště…)

citoslovce – označují city, hlasy, zvuky, nápady (ach, fuj, bác, křup, ťuk….)

ad 13/                                                                                                                              

věty podle postoje mluvčího – oznamovací, tázací, rozkazovací, přací                           

věty podle složení jednočlenné, dvojčlenné,                          

jednoduché + složené ( souvětí ) – podřadné, souřadné                               

souvětí podřadné – má jen jednu větu H + 1 – několik vět V ( určují se větné členy : podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení                                          

větné členy – podmět, přísudek, přívlastek, předmět, doplněk, příslovečné určení ( místa, času, způsobu, účelu, příčiny / důvodu, podmínky, přípustky )                                        

souvětí souřadné má nejméně dvě věty H + nula – několik vět V ( určuje se kromě větných členů i tzv. poměr mezi větami / vztah )                                                              

poměr vět Hslučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný / důvodový, důsledkový                 

druhy vět V – podmětná, přísudková, přívlastková, předmětná, doplňková, příslovečná ( místa, času, způsobu, účelu, příčiny / důvodu, podmínky, přípustky )

ad 14/                                                                                                                              

podmět vyjadřuje původce nebo nositele děje, činnosti, stavu nebo vlastnosti             

ptáme se na něj : kdo, co ( 1.p. ) + slovesem ( druhy podmětu : holý, rozvitý, několikanásobný; nevyjádřený, vyjádřený jakýmkoli slovním druhem )                         

přísudek – vyjadřuje, co činí podmět                                                                                

ptáme se na něj : co dělá podmět ( druhy přísudku : holý, rozvitý, několikanásobný, vyjádřen slovesem, ale i jménem, citoslovcem : Myš šup do díry. )

přísudek slovesný, jmenný se sponou, jmenný beze spony ( Petr sedí v lavici. Petr je kuchařem ve školní jídelně. Březen - měsíc knihy. )                                                        

vedl. věta podmětná ptáme se na ni 1.pádem ( Kdo se bojí, nesmí do lesa. Sp = V + H )

vedl. věta přísudková – ptáme se jaký, jak…v H větě chybí plnovýznamové sloveso, které je ve vedlejší větě ( tj. přísudkové : Třída byla, jako když ji vymete. Sp = H + V )

ad 15/                                                                                                                              

přívlastek – rozvíjí podmět nebo předmět, příslovečné určení                                        

ptáme se na něj : jaký, který, čí ( bývá vyjádřen nejčastěji přídavným jménem, ale i jiným slovním druhem; druhy přívlastku : shodný, neshodný, holý, rozvitý, několikanásobný, postupně rozvíjející, volný, těsný )                                                                                    

přívlastek shodný bývá před řídícím členem / podstatným jménem ( Malá holka nesla koš do sklepa. Malá holka nesla velký koš do sklepa. Malá holka nesla koš do tmavého sklepa. Malá holka nesla koš do jejich sklepa. )                                                               

přívlastek neshodný – bývá za řídícím členem / podstatným jménem ( Malá holka nesla koš s prádlem do sušárny. Svit měsíce osvětloval bílou silnici.

přívlastek : holý, rozvitý, několikanásobný, postupně rozvíjející ( Malá holka nesla koš do sklepa. Velmi malá holka nesla koš do sklepa. Na slavnostech vystoupili čeští, němečtí a polští umělci. Velmi střapatá malá holka nesla koš do sklepa.                                                                                            

!!! mezi několikanásobným přívlastkem píšeme čárku, pokud není spojka; mezi postupně rozvíjejícím přívlastkem se čárka nepíše 

přístavek – přívlastek vyjádřený podstatným jménem ( Mělník, vinařské město, leží na soutoku Vltavy a Labe. )                                                                                                     

věta přívlastková – ve větě jednoduché nahrazuje přívlastek, tím vzniká souvětí s vedlejší větou přívlastkovou                                                                                                       

ptáme se na ni : jaký, který, čí ( Znám hodně milých lidí. – Znám hodně lidí, kteří jsou milí; Znám hodně lidí sbírajících poštovní známky. – Znám hodně lidí, kteří sbírají poštovní známky. )                                                                                                                       

spojky : kdo, co, jaký, který, čí, že, aby, kudy, kam………