Základní body k okruhům 16 - 20

ad 16/                                                                                                                              

předmět – rozvíjí přísudek; vyjádřen nejčastěji podstatným jménem, ale i zájmenem, infinitivem; vyjadřuje osobu, zvíře, věc, kterou slovesný děj přímo zasahuje                 

ptáme na něj : pádovými otázkami kromě 1.pádu; druhy předmětu : holý, rozvitý, několikanásobný ( Koupili jsme lvy. Koupili jsme dva lvy. Koupili jsme dva roční lvy. Koupili jsme lvy, tygry a opice. )                                                                                      

věta předmětná – ve větě jednoduché nahrazuje předmět, tím vzniká souvětí s vedlejší větou předmětnou ( Žáci usilují o složení maturity. – Žáci usilují o to, aby složili maturitu. )

spojky : kdo, co, kde, kam ….

příslovečné určení – rozvíjí přísudek; označuje bližší okolnosti děje : místo, čas, způsob, míru, účel…..nejčastěji vyjádřeno : příslovcem, podstatným jménem;

ptáme na něj : kde odkud, kdy, jak, jakým způsobem....

druhy příslovečného určení : místa, času, způsobu ( míry,zřetele, prostředku ), účelu, příčiny / důvodu, podmínky, přípustky; holý, rozvitý, několikanásobný ( Jana mluví česky. Jana mluví dokonale česky. Jana mluví dokonale česky a slovensky. )

věty příslovečné – nahrazují v souvětí příslovce z věty jednoduché; druhy vět příslovečných : místa ( Vrátil se tam, odkud přišel. ), času ( Počkám na tebe, dokud nepřiješ. ), způsobu ( Udělal to lépe, než jsem to udělal já. ), příčiny ( Vyhověl jsem mu, protože si to zasloužil. ), účelu ( Chodí do školy, aby si rozšířil vědomosti. ), podmínky ( Když mi vyhovíš, uděláš mi radost. ), přípustky ( Ač byl stár, zastal mnoho práce. )                                 

ad 17/                                                                                                                              

doplněk – rozvíjí přísudek, ale vztahuje se také k podstatnému jménu – určuje vlastnost, kterou má podstatné jméno za určitého děje, bývá vyjádřen přídavným jménem, podstatným jménem, zájmenem, číslovkou, infinitivem; druhy doplňku  : holý, rozvitý, několikanásobný ( Jana se vrátila spokojena. Jana se vrátila velmi spokojena. Jana se vrátila velmi spokojena a šťastna. )

věta doplňková – ve větě jednoduché nahrazuje doplněk, tím vzniká souvětí s vedlejší větou doplňkovou (Žák poslouchal učitele, jak vypráví o zvířatech. )                                       

spojky : jak, kterak                                                                                                                                                                                                                                                       

jednočlenné věty ( viz výše otázka )                                                                                 

podle složení dány – nelze rozlišit u nich část podmětovou ani přísudkovou                      

druhy : holá, rozvitá podoba; slovesné : základem sloveso ( Smráká se. Hřmí. Bolí mě v zádech. Zvoní. Jede se na hory. Stát! Nevyklánět se z oken! neslovesné : jmenné ( Lidové noviny. Lidičky! Pane Novák! Jak krásné!); příslovečné ( Rychle k oknům! Všichni vpravo! ) citoslovečné ( Ouvej! Běda! Brr! ); částicové ( Ano. Ne. Zajisté.)....                            

využití stylistické : v jednotlivých stylech – posunují nebo stupňují děj                                                                                                                  

ad 18/                                                                                                                              

   souvětí – spojení jednoduchých vět; druhy souvětí :  souřadné, podřadné  

souřadné souvětí : má nejméně 2 věty hlavní a 0 - několik vět vedlejších;

poměr mezi větami : slučovací (věty obsahově rovnocenné – a, i ani, nebo pak, ani - ani, jednak - jednak, jak - tak..); stupňovací (druhá věta svým obsahem závažnější, důležitější – ba, ba i, dokonce i, nejen -ale, nejen - nýbrž...); odporovací (druhá věta popírá, odporuje první větě – ale, však, avšak, než, nýbrž, a přece…); vylučovací (jedna věta vylučuje platnost druhé – nebo, anebo, buď - nebo, buď - anebo, zdali - či …); příčinný (druhá věta vyjadřuji příčinu věty první – neboť, vždyť, totiž); důsledkový (první věta vyjadřuje příčinu a druhá důsledek – proto, tedy, a tak, a proto, a tedy…)                                                                                    

souvětí podřadné : má jen 1 větu hlavní a 1 - několik vět vedlejších                           

druhy vedl. Vět : podmětná, přísudková, přívlastková, předmětná, doplňková, příslovečná: místa (kde, kam, kudy, odkud..); času (až, když, jakmile, sotvaže, pokud..); způsobu (jak, jako, jak - tak, více - než, takže..); účelu (aby); příčiny (že, protože, poněvadž..); podmínky (kdyby, -li, jestliže, když..); přípustky (ač, ačkoli, třebaže, třebas, přestože..)                               

viz ad 13/